........Naši domácí mazlíčci =)......... Charlie a Barunka se

Já jsem si v září 2007 koupila agapornise růžovohrdlého. Něměla jsem skoro žádné zkušenosti. Ale nyní bych tom mohla s trochou nadsázky napsat i knihu. Mám jednoho, je to sameček a jmenuje se Charlie. Chovám ho v kleci a proto je alespoň pořád s námi. Nechávám ho létat po pokoji ale ne celý den. Vždy když vylení z klece, tak se proletí a krátce na to mi přistane na rameni. Mám ho moc ráda, možná i proto že vím že by nikomu neublížil.Nejdřív jsem si myslela, že se agapornisové dokáží naučit mluvit, což mi ale spisovatel jedné knihy vyvrátil. Nyní je mu asi dva a půl roku a já stále věřím, že se alespoň jedno dvě slova naučí, i když vím že ne.Charlie miluje vodu, asi i proto mu dávám k dispozici  čerstvou vodu v mělké nádobě . V místnosti, kde ho chovám má spoustu hraček. Od rolniček zavěšených na provázku až po šplhací strom porostlý různými rostlinami které velmi rád ozobává ( pozor na jedováté rostliny !! ).Chov v párech je sice doporučován, ale s dostatkem věnování se vašemu papoušíkovi jistě zalíbíte. I přesto většina literatury říká,  že agapornisové nejsou vhodni k chování jako domácí mazlíčci. Já tuto teorii nevyvracím ale ani nepotvrzuji. Stojím za názorem, že záleží hodně na povaze a druhu agapornise.než se rozhodnete zda si pořídíte párek nebo jednotlivce, uvědomte si, že když si pořídíte dva, tak je neoochočíte. Kdežto jednotlivec potřebuje denně cítit lidské teplo a to zvlaště když je to mládě ještě dokrmované. Dokrmovaná mláďata si velmi rychle zvyknou na lidskou společnost a málokdy se podaří zařadit ho mezi ostatní členy hejna. Také si uvědomte, že tito papoušíci jsou opravdu velmi hluční a dobře si rozmyslete jesti to dokážete "skousnout ",neustálé hvízdání nelze " vypnout " !!                                       Průzkum terénu...

" na svobodě "        

Jeho klec